2. PROGRAM

KROK DRUHÝ:

...Konkrétní nastavování pravidel hry je v podstatě práce mechanika, který se snaží sestavit jednotlivé díly, aby herní mašinka pěkně šlapala. Soubor pokynů,  vymezení a omezení většinou nastavuje míru náročnosti úkolu a  změnou  jednotlivých pravidel můžeme s touto náročností vědomě pracovat a upravovat  ji podle “odolnosti” skupiny. Často se však jednotlivá pravidla dotváří postupně až tím, že hru nebo program opakovaně sehráváme a setkáváme se s novými možnostmi výkladu pravidel. Často skupina vymyslí, jak si  úkol nějak ulehčit nebo jak z něj nějak vyklouznout.. V naší národní povaze je tato  schopnost  zakořeněna.  Často jsem překvapena, co  všechno jsou schopni účastníci vymyslet, aby se pravidla nějak obešla. Pokud však sleduji svůj záměr, kvůli kterému hru uvádím,  tato vynalézavost mi moc nepomáhá. Skupina se sice raduje, jak z akce elegantně vyklouzla, ale já přijdu o možnost hru vytěžit podle původního záměru.

Pro rychlejší a zábavnější seznámení účastníků kurzu, kteří se neznají, občas využívám upravenou hru Zelená karta, ve které jde o to, že  účastníci musí o sobě navzájem zjistit v poměrně krátkém čase docela dost informací. Nutno podotknout, že způsob mého uvedení se dost liší od popsané verze v LFH, protože jsem zasáhla do všech vrstev hry – do formy, pravidel i herního principu. Stejný zůstal jen cíl – seznámení se ve skupině.  Nejdříve si účastníci vyplní Zelenou kartu, ve které pravdivě odpoví cca na 12  otázek typu: kolik je ti let, co tě živí, kde jsi byl nejdál ve světě, atd.  Po nějakém čase si karty vyberu a dochází k přezkoušení, které je zajímavé tím, že úspěch každého z  hráčů je závislý na ostatních  ve skupině. Ten, jehož kartu vyberu, si sedne na horkou židli a už nesmí mluvit. Já pak kladu skupině tři náhodné otázky, na které mají správně odpovědět. Pokud jsou odpovědi špatně, daný  účastník, kterého se otázky týkají, fasuje nějaký postih. Míra postihů samozřejmě zvyšuje napětí ve hře. Za jednu  špatnou odpověď musí například udělat 10 kliků, za dvě špatné odpovědi se nemůže účastnit dalšího programu a smí se jen dívat. Za tři špatné odpovědi musí opustit skupinu a připojit se například až druhý den. Tyto sázky jsou vysoké, a proto je potřeba si dodržení pravidel umět prosadit a ustát. Míru zátěže můžete nastavit například také pravidlem, že otázky kladete do skupiny a může odpovědět kdokoliv, kdo danou odpověď zná. To nabízí skupině během přípravy možnost taktizovat a vymýšlet systém, kdo se koho naučí. Pokud však zadáte pravidlo tak, že dotazy budete  klást adresně, znamená to, že každý musí vědět všechno o všech...